ÚLET NAD ŘEZEM

Na semináři „Kůrovcová kalamita – argumenty zastánců zdravého rozumu“ v Praze 12.10.2011 ministr Chalupa mimo jiné také promluvil o druhém nejstarším smrku Šumavy (zkráceno): …přežil rekatolictví, Bachův absolutismus, nacismus i komunismus a v roce 2004 ho zahubil kůrovec…a teprve po 350 letech (cca v r. 1810), kdy dostal prostor díky hospodaření v lese se rozrostl…..celý záznam řeči: http://video.idnes.cz/?idvideo=V111012_183608_tv-zpravy_nov

iDNES.cz je nejsledovanější internetový portál a tak se tahle demagogická řeč dostala k velkému okruhu diváků a posluchačů.

Proč je tento krátký projev demagogie:

1) snaží se vyvolat emoce (ale – spojit kůrovce a nacismus, to chce odvahu)

2) uvádí nepřesná fakta:, jak je to s lesním hospodařením v místě, kde smrk rostl:

místo, na němž „Smrk“ žil, spadalo původně do Státní přírodní rezervace „Trojmezenský prales“, vyhlášené v r. 1933, dnes je to Přírodní památka – I. zóna NPŠ. Důvodem vyhlášení bylo to, že území bylo velmi málo dotčené lidskou činností.
Porosty v rezervaci, kromě nejvýše položených vrcholových částí mezi Plechým a Třístoličníkem nebyly pravděpodobně nikdy úmyslně těženy (Jelínek 1997) V mapě je světle modře přibližná dolní hranice úmyslné těžby z přelomu 18 a19 století a větší červená tečka nad Plešným jezerem je poloha „Smrku“

Dendrologická analýza (Svoboda, Čada 2011) uvádí, že k zásadnímu proředění porostu kolem smrku došlo mezi roky 1807 – 1810, tedy v době, kdy již byl v provozu Schwarzenberský kanál, těžbu (lesnické hospodaření) v místě „Smrku“ tak nelze ani úplně vyloučit, ale ani z žádných dostupných dokladů prokázat. Uvolnění růstu „Smrku“ mělo pravděpodobněji přírodní původ (větrný nebo sněhový polom, žír lýkožroutem smrkovým…)
Analýza 10 pařezů z okolí „Smrku“ (Hubený 2011) ukazuje, že porost okolo něho vznikal mezi roky 1780 až 1870, tj. cca 90 let. První skupina (20%) vznikla v období 1780-1790, další výraznější (50%) mezi roky 1820-1840. Další skupina vznikla kolem roku 1870. Porost v okolí „Smrku“ byl tedy nestejnověký. Zatímco porosty s věkovým rozpětím do 40 let lze ještě považovat za kultury, ostatní už musíme považovat za převážně přírodě blízké nebo přírodní – viz „Věková struktura šumavských lesů“ (Hubený 2010)
Terén v místě „Smrku“ je severovýchodní, silně kamenitý prudký svah, špatně dostupný (což nejlépe dokumentují připojené snímky), nadmořská výška 1155 m.

Informační tabule u pařezu „Smrku“

Kamenitý terén pod informační tabulí a pařezem „Smrku“. Zřetelná samoobnova lesa

Svah pod informační tabulí

Strmé okolí „Smrku“, bezzásahový režim, mrtvé je pouze horní stromové patro, obnova lesa bez pomoci člověka

„Smrk“ skončil svůj život způsobem pro smrky přirozeným.

Příčiny velkoplošné disturbance v okolí „Smrku“ kolem r. 2004 vysvětluje práce „Co vyprávějí šumavské smrčiny“ (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010)

O důvodech, proč je nepravděpodobné, že smrk v hospodářském lese nedosáhne vyšší věk (nad cca 200 let) píše Pavel Hubený v posledním čísle časopisu Šumava 2011 v článku „Nejstarší šumavské smrky ?“.

Také malý průměr „Smrku“ nikdy nenapovídal jeho skutečný věk, kolem r. 1810 měl zhruba 350 let, ale jen 18 cm ( je to ovšem už rozměr pro pilařské zpracování nebo i na palivo a kdyby se v těch letech v místě „Smrku“ kácelo, šel by k zemi také.

Z uvedených skutečností lze dovodit vysokou pravděpodobnost, že v okolí „Smrku“ se lesnicky nikdy nehospodařilo.

Dílčí závěr: Nelze před národem dávat dosažený věk „Smrku“ do souvislosti s dobrým lesnickým hospodařením v minulosti a jeho konec se špatným lesnickým hospodařením po r.1991.

I jiné šumavské smrky, díky svým rozměrům a dožívanému věku, bývají bohužel předmětem propagandy, uvedu pár příkladů (náš „Smrk“ bude co se týče věku asi až na 3.-4. místě):

„Zázračný smrk“ (422 let) z okraje Boubínského pralesa, poražen u příležitosti okresní výstavy v r.1882 (Mánek, Mareš)
„Stožecký smrk“ (525 let), u Černého Kříže, pokácen nesmyslně v r.1832 a ponechán na místě (Mánek, Mareš)
„Boubínský smrk“ (370 let) přímo z Boubínského pralesa, pokácen v r. 1939 po projevu vedoucího tajemníka NSDAP, údajný dar městu Berlín (Mánek, Mareš)
„Želnavský smrk“ (585 let – někdy uváděno 1170 let – Pišta F. 1973 nebo Hubený 2011), pokácen 1866. Výřez z jeho kmene byl dopraven do Vídně. Ve Vídni byl rozřezán na čtyři stejně velké díly, které měly být poslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína.
Smrk bez označení pokácený na Boubíně J.Haasem v roce 1864 (Hubený)
Lukenský smrk, starý až 600 let, dnes v Info středisku Idina Pila (Hubený)
Prášilský smrk starý 580 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený)
Smrk z Plešného starý 544 let, zámek Ohrada u Hluboké (Hubený)

Tyto smrky, až na Lukenský, padly k zemi rukou hospodáře.

Náš „Smrk“ z roku 2004 posloužil k zdůvodnění „boje“ proti kůrovci v národním parku ústy ministra Tomáše Chalupy za asistence ředitele NPŠ Jana Stráského a jeho náměstka Jiřího Mánka a to všechno pod záštitou prezidenta republiky Václava Klause.

V letošním roce tak demagogie na téma „kůrovec“ konečně opustila regionální úroveň, přešla do nejvyšších politických pater a bohužel i na Správu NPŠ. K projevům demagogie patří také bagatelizace, zveličování.

Zveličování – jen pár příkladů:

vyhlášení tisícileté kůrovcové kalamity samotným NPŠ v červnu 2011
vytváření dojmu mrtvé krajiny po žíru kůrovcem
prezentování místních obcí a lidí jako obětí zřízení NPŠ (1300 obyvatel v produktivním věku)

Bagatelizování – např. důsledků masové turistiky:

dobře to ukazuje dokument „Stanovisko STUŽ č. 121 na www.stuz.cz k lanovce na Hraničník.

Tihle vzdělaní, vysoce postavení pánové pomáhají vytvářet kouřovou clonu, určenou zejména pro tzv. širokou veřejnost. Demagogické kouře a mlžení odchylují pozornost od zásadní skutečnosti, že na hranicích NPŠ, vytýčených v r. 1991 z rozumu i nadšení netrpělivě přešlapuje lidský „rozvoj“ v podobě dřevařského a turistického průmyslu, jeho předvojem a zároveň důkazem je plzeňský návrh zákona o NP Šumava a v současné podobě i návrh MŽP.

Karel Schneider

LITERATURA:

1) Co vyprávějí šumavské smrčiny (Šantrůčková, Vrba a kol. 2010)

2) Zpráva o dendrologické analýze analýze smrku ztepilého z oblasti Plešného jezera v NP Šumava (Svoboda, Čada 2011)

3) Struktura horského smrkového dřeva v oblasti Trojmezní ve vztahu k historickému vývoji a stanovištním podmínkám (Svoboda 2005, Silva Gabreta)

4) Historický průzkum – Ověřování genofondu smrku ztepilého P.abies (L.) na vytypovaných lokalitách NP Šumava…. (Jelínek 1997)

5) Věková struktura lesů Šumavy (Hubený 2010)

6) Časopis Šumava 2006, článek „Rekordy stromů“ (Mánek, Mareš)

7) Časopis Šumava, zima 2011, článek „Nejstarší šumavské smrky ?“ (Hubený)

8) Pišta, F. (1973): Lesní společenstva šumavského pralesa, Lesnictví 18: 415–431